Maloúpský jarmark

Dne 30.6.2007 se v naší obci uskutečnil 1. ročník Maloúpského jarmarku, který za finanční podpory obce pořádalo naše Sdružení pro Malou Úpu.

Rádi bychom touto cestou poděkovali všem, kteří se na organizaci jarmarku podíleli. Také děkujeme panu Krakonošovi, že nám dopřál příjemné svěží horské počasí a dešťový mrak si po celé jarmareční odpoledne držel u sebe pod zámkem.

Během celého dne si přišli na své děti i dospělí. Všichni se mohli občerstvit u stánku, který nabízel výborné domácí koláče a buchty, které pro tento den napekla paní Olivová, grilované klobásky, pečené selátko, samozřejmě i pivko a nealkoholické nápoje.

Martin Lexa a Petr Hemelík, kteří občerstvení zajišťovali, věnovali veškerý utržený finanční obnos na podporu dalších kulturních a sportovních akcí. U stánků s tradičními výrobky bylo k vidění i k zakoupení plno zajímavých a kvalitních věcí. Program pro děti si u svého stánku připravilo i ekologické sdružení Sever, kde si mohli malí návštěvníci navléknout korálky na drátky a vyrobit si z nich malý upomínkový předmět.

Již dnes se těšíme na druhý ročník jarmarku, který se bude konat dne 28.6.2008. Místo konání jarmarku bude včas upřesněno.


Rohačky

Sáně rohačky, kdysi neodmyslitelná součást inventáře každé pořádné horské chalupy v Krkonoších nebo v jejich podhůří před vpádem motorových dopravních prostředků, jsou dnes jako historická kuriozita předmětem živého zájmu jak místní populace, víkendových chalupářů, tak i hostů horských středisek. S jásotem jsou objevovány jejich zapomenuté poslední exempláře v různorodém "štákloví" stodůlek, kde unikl pořádkumilovné a likvidátorské pozornosti předchozích generací. Zašlá sláva divokých rohačkových jízd k nám zaznívá nejen z písemných záznamů, pořízených v minulém století, ale občas i ojediněle z úst vypravěčů-pamětníků. Vždyť ještě po druhé světové válce se v některých místech hor pomocí nich přibližovalo dřevo.

Obecně se traduje, že tento všestranně použitelný a jednoduchý dopravní prostředek znali a používali už Gendorfovi dřevorubci, které pan Kryštof přivedl z Alp a usadil v Krkonoších v 16. století. Rohačky se používaly hlavně v zimě, ale mnohdy přicházely ke cti i v létě na příkrých svazích při senoseči.

První písemně zaznamenaný sjezd na saních rohačkách proběhl roku 1737 během návratu z výpravy k Malému stavu. Zpráva o prvním čistě turistickém sjezdu se dochovala z roku 1815. Bylo to na trase dlouhé 7 km, vedoucí od hraniční boudy na sedle Przełęcz Okraj (Grenzbaude) k zájezdnímu hostinci Pod Zlatou hvězdou (Pod Złotą Gwiazdą) v Kowarech. Tato atrakce si získávala stále nové příznivce. V roce 1896 bylo pro turisty nachystáno už kolem 3000 rohaček a stejný počet tažných koní. Vzniklo dokonce sdružení vozků, hájící jejich zájmy a regulující jízdné na jednotlivých trasách. Rozvinula se doplňková infrastruktura, byly zřízeny nové hraniční přechody a celnice. Turistika se stala masovou záležitostí, na což mělo nepochybně vliv zprovoznění železničních tratí spojujících Krkonoše s Berlínem a Vratislaví v roce 1866. Zimní sjezdy na saních, podobně jako letní výstup na Sněžku, patřily k nejpopulárnějším turistickým atrakcím Krkonoš. Ceny jízdného v závislosti na délce trasy činily 5 až 16 marek a řídily se pevným ceníkem.

S nápadem obnovit jízdy na starých dřevařských saních z Malé Úpy do Kowar, které se tu pro pobavení panstva a rozhojnění těžce vydělávaných peněz horalů provozovaly na počátku 19. století, přišel lesník z Červeného vrchu pan Josef Tylš už před řadou let. Pod jeho vedením se v roce 1999 stala redakce organizátorkou nultého - zkušebního sjezdu od celnice do Kowar. Tato průkopnická akce se dočkala ohlasu na polské straně Krkonoš, kde našla odezvu zejména u pana Wojciecha Jabłońského ze Valonské sudetské společnosti se sídlem v Jelení Struze. Při konání prvního oficiálního ročníku, který proběhl pod záštitou lesního závodu Horní Maršov o rok později, již měli Češi odpovídající partnery na polské straně, a to především zásluhou právě jelenostružských valonů.